... Psal se rok 1995. TEodor, BIgoněk a Oliška po dlouhém a neúspěšném hledání vlastního tábořiště nakonec přece jen na jaře toho roku objevili kouzelné místo před obcí Laškov, vstřícného majitele pozemku a už v létě 1995 tu stál první vlastní tábor, který prožili Tuláci coby indiáni kmene TEBIO...
...Zde je ta země, Maka Tebiů. Tady zůstane můj lid. Tady ženy postaví naše týpí, tady si budou naše děti hrát a vyrůstat, starci vyprávět své příběhy a zpívat své písně, bojovníci tančit své tance a chránit náš lid před nepřítelem, tady bude náš domov..
... tak pravil kdysi dávno první Velký náčelník Tebiů "Ten co viděl BÍlého Orla" (T=Teodor, BI = Bigoněk, O= Oliška) a tak se i stalo. Tebiové obsadili úrodnou zemi na začátku Terezského údolí a ta se stala jejich novým domovem. Psal se rok 1995. Kmen Tebio dal této zemi jméno LAŠKOV...
Připlavali sem po Veliké řece (což byl název první celotáborovky). A pak už každé léto sem přicházejí muži, ženy, chlapci a dívky, aby prožívali příběhy indiánského kmene, které přináší jejich táborový život. Následující rok byl poklidný, vyráběli si bubny, činili kůže, tkali náramky, rohože, vyráběli hliněné nádoby. Potřebovali toho hodně pro svůj "indiánský život" a mnohé z toho používají dodnes. V tom roce také postavili své první (a dosud jediné) týpí. Další léta už byla mnohem dramatičtější, problémy s bledými tvářemi, ztracené totemy a amulety, poklady, kletby, hledání nové země, sněmy indiánských kmenů prérie, či poselství Velkého ducha, který svůj lid obdarovával i trestal... Bylo už hodně těch příběhů, ten letošní (dvacátý ... jeden rok jsme tu nebyli) před několika dny skončil. Byl o příběhu indiánských chlapců a dívek, kteří se vydávají na vysokou horu, aby přinesli svému náčelníkovi důkaz dosaženého místa, kam až došli, v podobě větvičky stromu nebo keře, který tam roste. Je to známý příběh "Stoupání na horu" a o tom letošní tábor byl.
Přijelo hodně nováčků a tak byly obavy, jak ten nelehký život indiánského kmene zvládnou. Zvládli a skvěle! Škoda jen, že nemociska nás donutila mnohé z připraveného programu vypustit a tak třeba letos nestálo ani to naše jediné velké týpí, z praxí jsme přišli o lasování nebo "ohňový den" a také spousta her musela jít "do šuplíku", teda do indiánského vaku. Zato úroda odborek, které byly na tomto táboře ukončeny, byla dost dobrá. Zabodoval zejména Cipísek, ten ukončil hned čtyři. Získal Přírodovědce, Pěšáka, Zdravotníka a 3. tábornický stupeň! Další Pěšák byl udělen Petě, Kupě, Bary a Kitty. Zdravotníka získali také Oblak a Zik. Majkl ukončil Organizátora her, Kola 3. tábornický stupeň a Hogan dokonce 2. tábornický stupeň. I další bojovníci se těmto trofejím hodně přiblížili splněním mnoha podmínek jednotlivých odborností a z toho mělo vedení tábora opravdu velikou radost. To všechno jsou ty pomyslné větvičky z cesty na vysokou horu poznání, a i když jsme jejího vrcholu stále ještě nedosáhli, vystoupali jsme mnozí už hodně vysoko. A to je skvělý příslib do nového školního roku. Táborem u nás totiž nic nekončí, ale začíná...
Jeden z večerů u poradního ohně byl mimořádně výjimečný. Hned pět nováčků složilo oddílový slib ... Zigi, Lára, Kačaba, Softík a Tavy ... a to je další velký úspěch letošního tábora.
Udělovali jsme i zelené Březové lístky Kitty, Koumákovi, Zikovi a Zeče. Jako každý rok, i letos bojovali mezi sebou jednotlivci i rody. Bojovníci získávali kromě bodíků znaky na své indiánské čelenky a rody zase vystupovaly po papírové maketě hory. V jednotlivcích byly tři věkové kategorie (čikalan ... nejmladší, teča ... střeďáci a tanka ... velcí). Zvítězili v nich Zigi, Rába a Romes. Rody jsme měli čtyři. Vyhrál rod Čiko, druzí byli Čerokíové, třetí Wintu a čtvrtí Čango. Body byly velmi vyrovnané a o vítězi opět rozhodla závěrečná hra, která letos byla zase úplně jiná a samozřejmě skvělá.
A nesmím zapomenout ani na to, že se nám letos podařilo sejít na táboře v plné členské síle. Téměř všichni členové oddílu se na něm podíleli. I dospěláci se vystřídali ve vedení tábora podle svých dovolených, stejně tak při stavbě nebo bourání tábora a podívat se na nás aspoň na chviličku přijely i novopečené maminky Vločka s Ájou. Pomoct přijeli i bývalí členové Ferari, Drozd a Luciper a také kamarád Divadlo. A to je velká radost! Bez vás lidičky a také bez obětavého kuchaře Šiši nebo naší nové šamanky Zeči, tak bez vás by to přátelé nešlo - nebo jen velice těžko? Díky Vám za vaši obětavost, pracovitost, spolehlivost, díky za to, že jste!
Přemýšleli jsme také o tom, jak je možné, že zrovna my v oddíle máme tak suprová děcka. Teď už to víme. Mají suprové rodiče, takže to ani jinak nemůže být. Ukázalo se to v kritických chvílích uprostřed tábora. Jejich pochopení, akceschopnost a okamžitá pomoc nám zbytek táborových dnů zachránila? Děkujeme rodičové, moc děkujeme!