"Historie mu dala různá jména – Diablo Gardo, Věrný Milenec, Cassanova a Zrzavý Vrahoun. Ale nejvíc je znám jako Kocour v botách... Pojďte si vyslechnout jeho příběh.

Onoho osudného dne Kocoura – to byl ještě škvrně - někdo vložil do košíku a pustil po větru. Košík dlouhou dobu létal krajem, až narazil přímo do dveří jednoho sirotčince. Dobří lidé se Kocoura ujali a vychovali ho jako svého. Nedlouho po svém příchodu si Kocour našel kamaráda – Valdu Alexandra Cvaldu. Pro ty, kdo by o tomto nebožákovi náhodou neslyšeli – jedná se o vejce. Ano, rozuměli jste správně – Valda Alexandr Cvalda byl vejce. Poměrně brzy po svém seznámení začali vmýšlet plán – doufali, že se jim jednoho dne podaří nalézt kouzelné fazole, zasadit je, vyšplhat po nich nahoru a najít zlatou husu. Zlatá husa snáší obrovská zlatá vejce – nebo spíše miliony zlatých vajec. Vlastnictví jednoho jediného by jim zajistilo doživotní slávu a bohatství. Ale jak šel čas, Valda Cvalda čím dál víc propadal temnotě, zatímco Kocour se stal hrdinou a vysloužil si své boty. Jejich přátelství skončilo hanebnou zradou. Kocour byl ze svého milovaného místa nucen utéct jako štvanec. A pak šel čas.... uběhlo mnoho vody v potoce a vítr rozfoukal mnoho zrnek písku, když Kocour v jednom zchátralém hostinci opět uslyšel o kouzelných fazolích. Prý je má u sebe někdo, kdo si říká Jack a Jill.

„Já chci pouze jediné,“ řekl Kocour. „Splatit svůj starý dluh. A tohle je má šance. Kde najdu Jacka a Jill?“ zeptal se. Jeden ze štamgastů mu odpověděl: „Jack a Jill jezdí po kraji v obrněném voze taženém divokými prasaty. Kouzelné fazole Jack schoval do nedobytné truhly a klíč od ní spolkl. Ale... postavit se Jackovi a Jill by bylo čiré bláznovství!“

Kocour asi byl blázen, neboť se rozhodl Jacka a Jill najít a fazole jim sebrat."

A tak se z Tuláků během krátké chvilky staly kočičí klany, které se rozhodly, že získají kouzelné fazole, zasadí je, vyšplhají po nich nahoru a nasbírají tolik zlatých vajec, kolik se jim vleze do náručí. A světe div se – opravdu se jim to povedlo! Ale nebylo to jednoduché. Jack-Bigoněk využil každé příležitosti k tomu, aby klanům nějakou fazolku ukradl. Takže všechny kočičí mámy a všichni kočičí tátové museli mít oči na stopkách.

Během celého víkendu museli navíc jednotlivé kočky a kocouři překonat různá úskalí. Bylo jich opravdu hodně. Jsem po celém tom boji ještě příliš vyčerpán na to, abych je zmiňoval všechny. Takže jen tak namátkou: Hned dvakrát proběhl boj s bandity. Pro nás naštěstí úspěšně. Objevovali jsme ostrovy v oceánu. Trénovala se manipulace s vajíčky ve skalnatém prostoru jen za pomoci golfové hole. A dokonce proběhl boj přímo v jádru našich kočičích klanů - zvítězit mohli jenom ti nejsilnější a nejhbitější. Ale i tak – my to všechno zvládli! Jediný, kdo utrpěl skutečně silnou újmu, byl Jack-Bigoněk. Kupodivu to nebyla žádná újma způsobená drápama kocourů a koček, kteří se mu chtěli pomstít. Vyřídila ho ta nejmenší koťátka a to svými neustálými dotazy, na které Jack prostě nebyl připraven.

Tak takhle jsme se měli. Bylo nám krásně a doufám, že stejně dobře nám bude i příště.