Tak jsme konečně vyrazili otevřít tu naši "BOUDU", BOUDIČKU...

Nebyli jsme tady pěkně dlouho, dlouououho... Svítí sluníčko, chvilkami až moc, ale je to ideální pro tu naši pouť Terezským údolím. Je tu krásně, plno kvítí a tak je úkol pro to naše putování jasný - kdo pozná nejvíc kytiček... Nu, zas tak jednoduché to nebylo, ale nikdo z nás nezůstal na nule. Škoda jen, že se nás zase sešlo tak málo. Fakt je, že na tuhle výpravu vyrazili jen ti nejstatečnější, bábovky (kromě nemocných) zůstaly doma. Ono - naťapat 5 a půl kiláku tam a zase zpět je pro mnohé výzva... Také za námi dorazila Katóba s nejmladšími tuláckými čekateli - Anežkou a Amálkou. A podívat se za námi na chvíli přijela i Esmi...

Na tábořišti jsme pod velením Lucipera pojmenovali všechny nalezené rostlinky a pak jsme tu naši "Boudičku" slavnostně otevřeli. A programu se ujala Smíšek s Broučkem...

Zjevil se záhadný duch: "Kdysi dávno jsem chránil zdejší les a byl vládcem všech živlů - ohě, vzduchu, země a vody. Ale lidé začali být chamtiví a začali si brát víc než potřebovali. Rozhněval jsem se až příliš a proto mi ochránci lesa vzali mé živly. Teď jsem přišel s prosbou, abyste ty živly pro mne získali zpět ..."  Je jasné, že musíme pomoci a tak jsme se do toho pustili.

Boj s obrem - strážcem (země)... Kamenný obr má zavázané oči a na sobě přidělané kolíčky. Úkolem ostatních je získat co nejvíc kolíčků. Když je obr chytí, musí se jít oživit ke stromu života.

Draci (oheň) - velký kruh z uzlovaček (dračí hnízdo), v něm od každého 3 papkoule. Dva týmy. Jeden chrání hnízdo, aby v něm nebyla žádná koule, druhý tým má za úkol tam těch koulí naházet co nejvíc. (Docela sranda). Pak se týmy vymění.

Pavoučí síť (vzduch)- lano propletené mezi stromy - drsná pavučina. Bojovník se snaží dostat na konec, ale nesmí se lana dotkout. Cestu jim komplikují dva pavouci s papírovými koulemi.

Indiánská házená (voda)- naše oblíbená a tradiční laškovská hra...

A tak jsme ty živly získali zpět, předali tomu tajemnému a na našem tábořišti bude zase všechno OK. Prostě jsme jedničky.

(Nu a kromě herního dovádění jsme také provedli kontrolu starých stanů - postavit, zkontrolovat, zbalit. Jednoduché, ale pracné.)

Zpáteční cesta byla trochu propocená a tak jsme se v Náměšti zchladili super zmrzkou. No prostě paráda. Výprava se povedla. Takže pochvala patří všem statečným účastníkům a také vůdcům - Luciperovi, Broučkovi, Pahovi a Smíškovi, kteří si to odťapali s námi...

Ze Smíškových zápisků vybrala Oliška