...Stalo se před 13 roky: při naší "Závěrečné" v olomouckém parku jsme objevili starý kufr. Patřil zajímavému člověku jménem Robert Ripley. Byl plný různých kuriozit ze všech koutů světa a my se tenkrát rozhodli, že přesně podle jeho odkazu budeme hledat také různé kuriozity a sestavíme suprovou sbírku pro naše české muzeum. Základní tábor jsme tenkrát "rozbili" v obci Hraničné Petrovice a každý den vyráželi někam do světa - z Kanady do Japonska, pak na Madagaskar, do Irska, do Švýcarska a hned na to do Egypta... Měli jsme na to tenkrát 14 dnů, takže naše cestování bylo úžasné, každý den jiná země, každá země byla úžasná a každá měla pro nás jiná překvapení. Fakt jsme si to tenkrát užili..

Bohužel, jak tak čas běžel, kufr se nám někde ztratil a kuriozity s ním. Takže muzeum jsme nikdy nezaložili... Holt, byli jsme tenkrát velice nedůslední...

Letos jsme se rozhodli vyrazit opět do Hraničních Petrovic, jen tak, zavzpomínat si, i když pamětníků mezi námi bylo jen málo, někteří byli tenkrát ještě prťata. Ubytovna nás překvapila, byla úplně stejná jako tenkrát, takže jsme se tu hned cítili jako doma.

A stal se malý zázrak - úplně náhodou jsme hned po příjezdu narazili na ten náš ztracený kufr! Povaloval se tu celý zaprášený, otlučený,  zapomenutý... A když se Luciper rozhodla do něj podívat, stalo se něco neskutečného - kufr ji docela normálně spolkl a místo ní vyplivl hned první večer nějakou Japonku... a jindy slovenskou babču  nebo rumunského Drákulu... A ti nás hned vtáhli do své úžasné země.  A takto to fungovalo před každou hrou ... Holt, nebyli jsme tu čtrnáct dnů jako tenkrát, ale jen jeden víkend, takže jsme necestovali po dnech, ale po hodinách... Nejlepší na tom bylo, že Luciper si nic nepamatovala a pořád ten kufr hledala a hubovala nás, že ji nepomáháme - nu, jak v kašpárkově... A kufr změnil své kouzlo - místo kuriozit si pohrával s Luciperem...

Kromě legrace, napínavých nebo zábavných her, proběhl samozřejmě i náš "tulácký výcvik" - a tak jsme zkoušeli stavět stan, uzlovali, vyráběli nosítka na přenos raněného, kroužili buzolou atd. Něco společně, něco každý zvlášť, podle toho jakou si kdo chtěl splnit podmínku. A výsledek byl fakt suprový: Lukymu se podařilo dokončit dokonce dvě odborky - Přírodovědce a Zdravotníka, Smíšek ukončila také Zdravotníka, Flin Třetí tábornický stupeň a Zik Tuláckou zkoušku...

Večery se tradičně ukončily kytarou a písničkami z našich zpěvníčků...                                      (Nu, možná ještě jedna zajímavost - při cestě do lesa (a ten byl fakt daleko) jsme se potkali s lamou. Teda byla za plotem, ale hrozně se chtěla kamarádit, k neuvěření...)

Myslím si, že to byla super akce a organizátoři - Luciper, Brouček a Zik - si zaslouží óóóbr pochvalu.

A kdo s námi nevyrazil má proč litovat.

Oliška