Je to už rovných třicet let od doby, kdy se Tébiové vydali na dalekou cestu po Veliké řece do země svých předků... Objevili krásné území na konci Terezského údolí a rozhodli se zde zůstat: "Zde je ta země, Maka Tébiů... Tady zůstane můj lid... Tady bude náš domov...", tak pravil první velký náčelník "TEN CO VIDĚL BÍLÉHO ORLA"a tak se i stalo.
Tébiové dali této své zemi jméno LA ŠKOV... Psal se rok 1995.
A lid tohoto kmene zde žil dlouho. Pravda, vždy jen krátkou část léta, pak se zase vracel na větší část roku mezi bledé tváře do kamenných domovů a úplně jiného světa. Holt taková byla doba... Měli však štěstí, protože pořád ještě fungovalo kouzlo "noci převtělení", a když se sem po roce zase vrátili, Velký oheň prvního večera tohle kouzlo zařídil...
Letos to bylo ale trošku jiné. Tébiové sem dorazili až po šesti letech, léta předtím toto území obývali piráti, čarovalo se tu nebo zachraňovali dinosauři... Takže je jasné, že jsme se trochu báli, jak to všechno dopadne. Velký Kawa se na nás asi hodně zlobil za tu pauzu, když neustále spouštěl na nás černými mraky vodu a pod nohy nám dopřával poměrně dost bláta... Ale nevzdali jsme to. Vyrobili jsme spoustu nových rohoží a vydláždili si tak všechny cestičky, místo mokasín obuli gumáky a přes indiánské haleny nahodili pláštěny... Bohužel však "Velký oheň"se svými kouzly prvního večera kvůli dešti nemohl být. Ale přece jen tajemné síly nám byly nakloněny a dopadlo to dobře... Vyslaly mezi nás Bílou bizoní ženu a ta nám slíbila, že když splníme její úkoly můžeme zůstat... A je jasné, že abychom je mohli splnit, musela ta kouzelná noc zafungovat.
Ráno jsme už zase byli ti vysnění Tébiové, zase jsme měli své stařešiny, sačemy, owačiry a náčelníka, kteří nás ráno svolávali k poradní skále a večer k poradnímu ohni (když tedy zrovna nepršelo), zase jsme měli čtyři rody, které překonávaly všechny možné překážky, plnily úkoly, lovily, bojovaly, vyráběly rohože, trénovaly střelbu, staraly se o dřevo i o jídlo, v noci o klidný spánek ostatních... Byli jsme prostě skvělí, strašně moc jsme se všichni snažili, takže když se Bílá bizoní žena opět zjevila, mohli jsme jí ukázat co všechno jsme zvládli a byla pochvala a byly tance a písně a veselo...A hlavně LA ŠKOV opět patří Tébiům...
Závěrečný oheň ukončil tento náš indiánský sen... Přesto kromě vyhodnocení našich indiánských výkonů přišla i další krásná chvíle - tulácký slib nováčků Aničky - Bleska a Anežky - Brumíka. Stejně radostné byly chvíle předávání odborek: hned čtyři kamarádi získali odborku "Pěšáka" - Luky, Chlebík, Veverka a Smíšek. Střelce ukončil Zik a Ganamenimu I Brouček. A neméně slavnostní okamžiky jsme prožili při udělování "Březových lístků" - 1. stupeň (zelený): Šotánce, Hasoňovi, Ličimu a Breptovi, 2. stupeň (světle modrý) Myšce a Flinovi, 3. stupeň (tmavě modrý) Broučkovi a Zikovi, 5. stupeň (červený) Koumákovi a 8. stupeň (šedý) Luciperovi...
A pak už poslední tanec loučí, poslední noc a návrat do reality... Naštěstí je ještě měsíc prázdnin, takže to nebude až zas tak tvrdé...
Chci poděkovat Vám všem za to, jací jste byli, co jste dokázali, sačemům a owačirům za to, jak skvěle Vás vedli, pomáhali Vám (i když byli ve svých funkcích poprvé), programátorům za suprový program (ostatně jako vždy), Vám všem za pracovitost, bojovnost, vytrvalost, týmům za výkony... Jsem na Vás pyšná!!!
A děkuji všem, kteří nám pomáhali - stavět, prožívat, bourat i uklízet. Byli jste skvělí ...
Oliška