... tohle "motto" máme na pamětníčcích ze sobotní výpravy. Spíš by tam ale mělo být "Ohňová výprava", protože jsme ani tak moc dlouho neťapali, ba dokonce ani nebloudili a velkou část programu jsme věnovali důležitému umu táborníka - ohýnkům...

Vyrazili jsme v hojném počtu - dvacet pět dětí a šest dospěláků - paráda! Počasí nám přálo a naše "břidlicové království" v Hrubé vodě na nás čekalo v celé své kráse. Tentokrát tu ani nebyl nějak moc velký nepořádek, takže jsme vysbírali jen půl pytle odpadků - střepů, konzerv, papírků a igelitů. Loni to bylo o hodně horší. Ale i tak je to dost velká člověčí ostuda. Ovšem ne naše. My se takto v přírodě nechováme!

Krátká svačinka a jdeme na to. Bigoněk nám vysvětlil (měli jsme mezi sebou hodně nováčků) co za materiál k rozdělání ohně potřebujeme, naštěstí toho tady kolem bylo plno, takže jsme jeho pokyny mohli splnit na jedničku docela rychle. Dospěláci a kluci z rodu Sov si nás rozdělili, vyvětlili co a jak můžeme a nemůžeme a pak si každý z nás zkusil ten svůj ohýněk rozdělat. Většina nováčků tuto činnost prováděla poprvé v životě a tak radost z toho, že se to povedlo, byla veliká. A radoval se i mazák Sirka, který si konečně splnil podmínku "rozdělávání ohně" do Plnění.

Na řadu přišla i oblíbená "Ruská schovka", kde skvěle zabodoval Klank. Podařilo se mu hned třikrát za sebou rozhodit pikalce Šami šátek s tenisáky a tak rozhodit i ji samu, protože už opravdu vzteky docela prskala... 

A byl tu čas oběda, papu jsme si vyrobili sami a rozvoněli tak okolní krajinu opékanými špekáčky.

A protože to tady bylo kolem nádherně podzimně barevné a protože tu s námi byla i Esmi, vůdce odborky "Přírodovědec", nechyběla ani listová teorie a následně samozřejmě boj týmů ve znalostech listnáčů. K obrázkům listnatých stromů jsme přiřazovali obrázky jejich listů. Zabodovaly v něm týmy Déčka, Zika, Zubíka, Pety a Sirky. V další soutěži, kdy týmy vybíhaly do terénu a hledaly skutečné  listy, opět zaperlil tým Déčka, stejně dobrý byl  ale také tým Pety.

Sovičky se pak nechaly polapit světem fantazie a pustily se do budování  krásných staveb z břidlice, mechu, listů a větviček. Sovy si zahrály nějakou prapodivnou hru matematicko-pohybovou, kterou jsem nějak nepochopila, ale zdálo se, že  oni se skvěle bavili, což je důležitější.

A protože v nejlepším se má přestat, tak v tom opravdu nejlepším  jsme se museli vydat na cestu zpět. Mnohým z nás se teda zrovna moc nechtělo. Bylo tu fajn.

Poslední zastávka byla před nádražím. Kdysi (strašně moc dávno) se tu naši předchůdci fotili u staré kůlny. Ta tu pořád stojí. A tak foto na památku muselo být.

Skvělá výprava!

Oliška