SLAVONÍNSKÝ LES

< ZpětOd: Bigoněk | 21.05.2018 12:02

Podle plánu měly být tradiční "Májoviny"na Laškově, ale... Předpověď počasí nás celý týden předem strašila a tak nakonec padlo rozhodnutí zvolit místo výpravy, ze kterého se v případě dešťových smrští lépe ustupuje...

Vyrážíme tedy do Slavonína, do lesíka, kde jsme v dávných dobách našeho oddílu prožívali spoustu víkendů. Pár let jsme tam však nebyli a tak jsme docela napjatí, jestli ten lesík vůbec ještě existuje. A on tam fakt pořád je! Super! Vypadá to tu ale trošku jinak, než si pamětníci vybavují. Kde rostly malé stromečky, jsou dnes stromiska. Kde byly plácky na dovádění, rostou křoviska a ty volné plácky jsou zas úplně někde jinde. Přibylo cestiček (takže jsem dvakrát zabloudila).                        Ale je tu krásně - dobrá volba.  Smile

Sluníčko se také rozhodlo, že nás opět dnes podpoří a tak se zabydlujeme - to spočívá v tom, že se většina ihned pouští do zásob jakoby ráno nikdo nesnídal. Dokonce jsou i tací jedinci, kteří zlikvidují všechny zásoby najednou. Takže Bigoněk musí celé to "zabydlování" utnout, aby nám vůbec zbyl čas na program...

Na dnešní výpravu s námi vyrazila Esmi a tak je jasné, že prvním bodem programu budou znalosti přírody - kytičky, větvičky, listy, kůra ... Sovice si vybírají parťáky v Sovičkách a provádí je celým tím zeleným rájem. Učí je pojmenovávat vše, co se tu vyskytuje a co sami znají a pak ti nejmladší všechny získané vědomosti předvádějí naší odborkářce přes přírodu. Nejlépe si vede trojice Peta, Aďa a Hajnej. O bodík za nimi je Kitty s Borůvkou a třetí Rába s Kiny. Čtvrtí jsou Brouček s Klangem a pátí Zik s Keckou, pak už jsou týmy méně zdatné, ale neva. Příště to bude určitě lepší - opakování je přece matkou moudrosti, ne?

Terén tady je jako stvořený na plížení a maskování se. A tak Koumák s Hoganem vyfasují karty s číslicemi a ostatní mají za úkol se rozprchnout, ukrývat, maskovat, plížit, čili nebýt viděn, ale přitom vidět právě ty naše dva borce a hlavně jejich číselné kódy. No, pravdou je, že velká část Tuláčat se schovávala tak, že na cedulky ani pořádně neviděla a spíš se kryla za zády kamarádů, než by se pokusila být opravdu samostatným průzkumníkem, ale bylo to napínavé od začátku až do konce.

Větší samostatnost a taktiku jsme už prokázali při další hře, kde byly také důležité schopnosti průzkumníka, ale navíc ještě rychlé nohy. V lese vyrostlo několik pyramid, které ukrývaly očíslované lístky. Úkolem bylo najít pyramidu, dostat se k ní nepozorovaně, vzít si lístek s nejnižším číslem a přitom nebýt zasažen papírovou koulí záškodníků, kterých byl plný les, protože Kiváky posílil ještě Zik a Déčko. Obranou proti nim byl jen můj zásah koulí a také to jak se JÁ umím plížit a jaké JÁ  mám rychlé nohy. Tady hrál každý sám za sebe.

Poslední bodovanou soutěží byl Boj o šišky, kde nebylo rozhodující taktizování (což jde hlavně těm nejstarším), ale hbitost a rychlost, takže šance byla i pro ty nejmladší.

Závěr výpravy patřil oblíbené Ruské schovce, kterou si Tuláčata opět vyškemrala a jako vždy si ji užívali hlavně ti, kteří se nejen schovávají, ale najdou i odvahu k útoku na šátek hledačů...

Výpravu nám předčasně ukončilo blížící se hrozivé hřmění. Sluníčko bylo najednou pryč a nad námi se začalo podezřele černat. Tak jsme se dali fofrem radši na ústup a stihli doběhnout na zastávku autobusu ještě poměrně v suchu. A pak to přišlo - slejvák, blesky, hromobití, kroupy ... Jeden by nevěřil kolik lidí se dá nacpat pod malou stříšku autobusové čekárny. Kdo měl funkční pláštěnu, jistil okraje, ale i tak jsme mnozí měli v botech bazénky. Prostě tontokrát to bylo napínavé až do samotného konce.

Takže kamarádi, kdo podcenil výstroj (nepromokavé boty, pořádné kalhoty a funkční pláštěna), vezměte si ponaučení. Praxe opět potvrdila, že vaši sačemové jsou zkušení a mají VŽDYCKY PRAVDU!

Ale užili jsme si to, ne?

Oliška