Duben končí a je na čase vyrazit na naše tábořiště do Laškova - na tradiční "Otevírání BOUDY".

A tak tedy vyrážíme. Počasí nám kupodivu přeje, možná až trošku moc, protože do cíle přicházíme docela upocení. (Možná nám jen přes zimu zatuhly nožičky, ono je to z Náměště pořádná štreka, což? Proto taky účast na výpravě není zrovna velká, bábovky zůstaly doma...?)

Zahajujeme oddílovým pokřikem a pak už se vrháme k boudičce převázané provázkem. Vždycky je boj o místa hned vedle klíče - kdo dřív přijde... Však to znáte.  Letos si to obsazuje Brouček s Petou a jsou na to patřičně pyšné. Každý z nás ukořistí kousek provázku a klíče s rachotem padají k zemi. Můžeme ji konečně odemknout, boudičku naši. Byla zamčená hodně dlouho, řekla bych, že pořád ještě voní táborem...

Laškovská sezóna je zahájena. Hurááá!

Je třeba se posilnit a pak už je tu program, kterému velí Bigoněk. Začínáme prověrkou našeho umu a šikovnosti. Rozdělujeme se na čtyři skupiny, protože jde hlavně o týmovou spolupráci. Šéfují nám nejstarší Sovy. Jsou čtyři stanoviště - první pomoc s Lindou, příroda s Cipískem, odhady vzdálenosti s Katóbou a azimuťácká hádanka s Bařou... No, znovu jsme se trošku zapotili... Ale vyloženě propadák to zase nebyl, něco málo jsme se už naučili, ne?

A pak tradiční "Indiánská házená" na několik kol a stejně tak oblíbené Hutututu. Moc se toho stihnout nedá, čas v Laškově uhání nějak děsně rychle,  cesta na vlak trvá něco přes hoďku a i když se nám nechce, domů musíme. Byl to príma podník, pochvala patří všem účastníkům  a taky sluníčku, krásně nás hladilo celý den

Oliška