Jarní výpravy

< ZpětOd: Bigoněk | 25.04.2018 15:37

Nevím jak pro vás, ale pro mne byla letošní zima nějak moc dlouhá...Frown

Jsem proto moc ráda, že se nám společně podařilo to JARO konečně přivolat a to i bez pomocí skřítků a víl a jiných našich kamarádů, prostě vlastními silami, dovednostmi a znalostmi a šikovností a vůbec - tím pravým Tuláckým JÁ...     Smile                                                                   

Začali jsme JARNÍM CAKOVEM na konci března. Vlítli jsme do cakovského přírodního ráje jak vítr do chaloupky nabití nejen enrgií, ale také znalostmi květin a stromů, přidali jsme k tomu odvahu při zdolání lanové lávky a šikovnost při boji s mokrým terénem (klouzání a pády bez nehod), um v orientačních dovednostech (buzola, mapa, azimut, přírodní jevy, značky ...), a hlavně radost při dovádivých hrách.  Takže sluníčku se nás zželelo a suprově nám proslunilo celou sobotu a taky vyčarovalo první jarní kytičky - sněženky, talovíny,  taky kočičky a vajíčkovec obecný... A i když jsme zapomněli při tom skotačení utopit v místním potůčku Moranu, jak velí jarní zvyky, a málem jsme utopili Koumáka a Hogana (samozřejmě vtipkuji, oba potůček s přehledem přeskočili), vytoužené JARO přišlo a už nám tu zůstalo... HURÁÁÁ.                                                                                                Chladná rána a večery jsme věnovali dalším  dovádivým hrám v klubovně, ale také tvoření a v naší "Tulácké dílně" vyrostly krásné dózičky a kořenky plné kytiček a srdíček. Pracovním týmům tentokrát veleli naši nejstarší z rodu Sov - Déčko, Brouček, Bary a Zik a docela dobře zvládali. Louky jednotlivých týmů byly plné kytiček, které jsme získali za bodíky a i když tentokrát to byl hlavně boj mezi jednotlivci, výsledky týmů byly dost vyrovnané. Nesmím zapomenout také na nedělní "Kmenový sněm", kde složili slib dva bratři z rodu Sov - Hajnej a Rayen. Ještě jednou blahopřejeme!

A když jsme si to jaro tak krásně přivolali, sedmého dubna jsme si ho vyrazili užít na památné místo našeho oddílu - do Hrubé vody. Pravda, trošku se to tam změnilo a tady ještě to vytoužené jaro teprve ťuká na dveře, na lyžařském svahu dokonce ještě ležel sníh,  ale sluníčko nás opět nezklamalo a celý den krásně hřálo. A aby nám bylo ještě větší teplo, tak tento den byl věnován ohňům, které jsme si nejen zkoušeli rozdělat, ale také jsme si masňácky na nich připravili buřtový obídek - jednou za čas, proč ne... Samozřejmě i tady se hrály hry. Jednu si pro nás připravil Gerk a Bigoněk se nechal konečně zlomit a dovolil nám tolik milovanou "Ruskou schovku".  Protože naše tajné místo je plné břidlice, došlo i na tradiční stavbu měst. Šlo opět o týmovou práci pod velením nejstarších Sov - Déčka, Broučka a Zika. A že se to povedlo - domy, mosty, bazény, obchodní centra, kina a divadla, ale také mechové zahrady, stromy a dokonce i lodě...  Jen na školy jsme jaksi zapomněli...                                                                                                                                                 Trochu jsme poklidili po "takytábornících" - různé igelity, železa, motouzy, plechy. Kecka s Mikešem dokonce našli konzervu vyrobenou v ČSSR, ale i ta  k lítosti Kecky, který ji chtěl zpeněžit ve starožitnostech, tak i ta šla do sbírky odpadků... Ještě závěrečné foto u "Žluté skály" (schválně, kdo najde v kronikách stejný obrázek pořízený asi tak před dvaceti léty? ) a vydali jsme se zpátky k domovu. Pravda, kvůli nějakému neštěstí na trase jsme dorazili domů s hodinovým zpožděním, ale myslím si, že výprava byla opravdu super. Kdo nejel, má proč litovat...

Oliška