Asi správně bychom měli tuto tradiční akci přejmenovat na "Čertovský Cakov", protože v posledních letech touto dobou pořád pomáháme nějakým čertiskům. Nebylo tomu jinak ani letos. Když jsme v pátek po večeři vyrazili na chvilku ven, už tu zase byli. Kdo jiný než čerti! Poskakovali kolem ohýnku, který jim teda zrovna dost dobře nehořel a během několika minut dokonce zhasl! Ti si to od Lucifera pěkně schytali. Nejhorší ale na tom bylo, že už nevěděli jak ten pekelný oheň znova rychle zapálit. Ono totiž to není zas až tak snadné - "pekelný" není obyčejný oheň. My táborníci tedy víme, že v zimě se oheň rozdělává hůř, ale zvládáme. Jenže jak rozdělat tenhle čertovský, to fakt nevíme. No, čerti když nás uviděli, samozřejmě začali prosit o pomoc a kňourali tak usilovně, že se nám jich zželelo. Dokonce i těm, kteří čertiska moc nemusí a byli z nich trošku vybobkovaní. Esmi nám však vysvětlila, že pekelný oheň je hrozně důležitý, aby byla rovnováha v přírodě. A na to my  slyšíme. Tak jsme jim nakonec slíbili pomoc a celý víkend jsme dělali všechno proto, aby jim ten ohýnek zase hořel ...

Je jasné, že se nám to podařilo! Proběhla spousta her venku i v budově a většinu jsme hráli poprvé. Soupeřily spolu čtyři udatné a statečné týmy a výsledky byly velmi těsné. Dokonce jsme si ještě i  stihli vyrobit  nějaké dárečky a přáníčka na Vánoce, ušetříme tak nějaké korunky z pokladniček (a byly to dost vyvedené kousky), ti šikovní si  také splnili nějakou tu podmínku v Plnění a byly  uděleny dvě odborky - Gerk ukončil Pěšáka a Světluška Kuchaře. Čertiska za námi přišla ještě v sobotu večer společně s andílkem a Mikulášem a byli jsme obdarováni slaďoučkými perníčky. Tentokrát nikdo nešel do pytle, vroubků jsme měli letos nějak obdivuhodně málo, takže ani nebylo vlastně co řešit. Na mlsání jsme také dostali sladkou dobrotu od Keckovy maminky a zdobené perníčky od Vločky, která tu s námi nemohla být - no, měli jsme se jako v ráji! V neděli jsme pak  pilně  trénovali  na Uzlařskou regatu, na kterou nás pozval oddíl Duha Rysi a proběhl Kmenový sněm, tentokrát hodně slavnostní, protože dvě naše kamarádky složily tulácký slib - Kiny a Rebelka. 

Myslím si, že až na nějaké drobnosti (jako je pískání morzeovky v poledňáku nebo zatoulaného "kruhového objezdu" mezi turistické značky) se nám tahle víkendovka podařila. Program vedla Esmi s Katóbou a od nás dostaly plný počet bodů. Príma také bylo, že se nás sešlo tolik, vlastně skoro všichni a také, že se za námi přijeli podívat aspoň na chvilku i někteří další Kiváci, kteří tu s námi nemohli být celou dobu. Jedním slovem - užili jsme si to! A hlavně - byli jsme zase na chvíli všichni spolu!