KMENOVKA Laškov

< ZpětOd: Bigoněk | 5.06.2022 11:12

Tak tentokrát nám to vyšlo. Sice jsme po noční bouřce opět váhali jestli vyrazit do promáčené krajiny, ale ukázalo se, že naše rozhodnutí bylo správné... Terén sice byl poněkud blátivý a mokrý, těžba v lese také poněkud změnila tvář naší tolikrát prošlapané trasy, ale nakoec jsme do cíle dorazili. Po osmi měsících jsme konečně vyšlápli na naše tábořiště. Louka i táborový kruh byly zarostlé trávou nad kolena, ale díky Majklovi a jeho sekačce a zkušenému sekáči Bigoňkovi jsme měli připravené cestičky a taky upravený kruh kolem ohniště, bylo kde zaparkovat a spočnout. Bohužel i naše tradiční hrací prostory v lese po zásahu dřevorubců a přírody se staly nepoužitelné a tak nám na hry zůstal jen les "Za chatou policajta"...

Zahájili jsme tuláckým pokřikem, který tady v našem druhém domově nemusel být tak tlumený jako ve městě a hned na to proběhl tradiční obřad "Otevírání BOUDY" s dvouměsíčním zpožděním (léta probíhal už v dubnu). A vyrazili jsme s Luciperem do lesa. Samozřejmě natěšeni na nové hry. První byla "Tenisáková cesta", k dosažení cíle nám sloužil tenisák a stromy - zasáhnu strom, posunu se dál směrem k cíli - kdo první... Bylo to náročné a tak další hra naše tělíčka zklidnila, zato hlavičky pracovaly na plné obrátky - "Obrazy z přírodnin" - každý sestavil obraz z přírodnin tak, aby jeho název obsahoval 3 slova (např. Velké zelené hory, Kočička v pelíšku, Most přes řeku apod.) Potom jsme postupně všechny obrazy obcházeli a každý se snažil odhadnout název obrazu. Bod získal za každé uhodnuté slovo z názvu. Výtvory byly suprové... Les nám umožnil vyřádit se v terénní bojové hře "Boj o  papkoule". Každý měl svůj kruh s papkoulemi, za pasem šátek. Na povel jsme se snažili získat koule z cizích kruhů do svých hnízd. Mezi sebou jsme bojovali strháváním šátků, kdo o něj přišel musel si běžet pro život a mohl pokračovat dál. Bylo to drama....

Zatímco mladší kamarádi takto s Luciperem dováděli, ti starší a nejstarší makali na Boudě. Zimu nám totiž prožila v bedně s nářadím pravděpodobně kuna a podle toho vnitřek bedny také vypadal. Takže vynosit, vyčistit, usušit, nanosit... Stejně tak bylo potřeba opravit stojany v sušárně, které zima poškodila, takže do lesa pro klády a opravovat... 

Blíží se prázdniny a také naše letní táboření a tak se naši nejstarší radili co a jak spolu v srpnu prožijeme, Sovičky zatím divočily s Bigoňkem. A pak už zbyl čas jen na Hutututu a Čepku, naše oblíbené hry, loučení a cesta k domovu, tentokrát Terezským údolím, protože svítilo krásně sluníčko a byl předpoklad, že bahnitý terén už vyschl (a hlavně se šlo po rovince, žádné šplhání až k Liščí boudě, to bychom po dnešním dovádění asi už těžko zvládali).

V letošním roce máme trošku změněný systém bodování. Sovy ho mají složitější a nejde v něm o body za pořadí v hrách. Sovičky zase bojují o oddílové nálepky. Tam je důležitá účast, ale také výsledky v hrách a splnění podmínek v "Plnění". Dnes zabodovali Flin, Hasoň a Hraboš.

Nesmím také zapomenout, že dnes jsme měli v účasti zastoupenu i nejmladší generaci Tuláčat. Byli s námi osmiměsíční Tomášek, půlroční Anežka a také už odrostlejší Petruška a Kubík Spurných. Mimina poprvé na našem tábořišti, Petruška se už zařadila do programu a Kubík statečně pomáhal při chlapských pracech.

Závěr: Počasí nám vyšlo, BOUDU  jsme otevřeli, o táboření je rozhodnuto, prožili jsme spolu parádní den, prostě jedním slovem SUPER!!!

Oliška