Vyhráli jsme!!!
Ano, Vy všichni zbabělci, co jste zůstali v sobotu doma – vězte, že se našli stateční, odvážní a bojovní Tuláci, kteří se rozhodli s NICOTOU, lenivostí a samotným KARBANEM poprat, zachránit Vás ostatní a zničit jeho nebezpečná kouzla. Přišel Majkl, Drozd, Marťa, Katóba, Uzlík, Mrak, Světluška, Mini, Romča, Vojtíšek, Hogan, Tarzan, Bigoněk a Oliška. Ani ne polovina našeho oddílu!!! Zato všichni bojovali jak lvi – i za Vás, kamarádi…
Bigoněk rozdělil své bojovníky do třech skupin, zvolili si barvu a byl určen náčelník bojové jednotky. . Prvním úkolem bylo najít stopu Karbana v Bludišti. Bylo to jednoduché a tak vystartovali do terénu skoro všichni současně na celkem dvanáct míst, kde se v nějaké podobě vyskytovala Karbanova kouzla a bylo třeba je všechna objevit a zneškodnit. Celý boj se odehrával ve starém centru města, kde je spousta uliček a hrůzostrašných zákoutí a právě ta Karban rád vyhledává. (A právě v názvech těchto uliček máme skoro všichni pěkný guláš, protože většina z nás bydlí na sídlištích mimo toto centrum.)
Za každé objevené místo získali bojovníci od našeho spřízněného spojence Bludičky (bloudící po Horním a Dolním náměstí) kartu své barvy jako důkaz zlomení jednoho z Karbanových kouzel. Pravda, mnohokrát se stalo, že Karban, který si vzal zlomyslně na sebe podobu Tarzana nebo Hogana, dostihl naše bojovníky a snažil se je zákeřně zlikvidovat. (Malý Vojtíšek měl z jednoho přepadu málem infarkt. Tak se lekl, že rozhodil rukama až se všechny lístečky , které měl , rozlétly po celé ulici. Dokonce i Karban vyměkl a pomohl sbírat…) Někdy na sebe vzal Karban dokonce podobu obou naráz a tak se stalo, že na jednom konci uličky číhal Tarzan a na druhém Hogan… V jednu chvíli dokonce Karbana-Tarzana málem zatkli měštští policisté, když se snažil chytit Katóbu a oni se domnívali, že jí chce ublížit (nevypadá to zrovna hravě, když se dva dospělí honí kolem auta uprostřed náměstí). Dramatických chvil bylo mnoho, názvy uliček se mnohým velice pletly a dost těžké pro některé bylo vůbec pochopit, cože to vlastně mají hledat – tak záludný se jim zdál text provázející jednotlivé úkoly. Takže když se třeba po nich chtělo jen vyluštit název „mlsné“ uličky poskládáním přímek podle velikosti, stejně do této uličky mazali, protože si byli jisti, že tam musí něco hledat… a nemuseli. Také poklad ukrytý na dvou místech a označený značkou Jokera, který jim mohl pomoci v poskládání postupky, nikdo nenašel. Líp totiž umíme hledat skrýše v lese než ve městě. Přesto se podařilo Modrým – Katóbě, Uzlíkovi a Mrakovi do časového limitu Karbana zlikvidovat a před Bludičku vyskládali čistou postupku. Druzí byli Zelení – Majkl, Drozd a Marťa s polovičkou bodů na vítězné, třetí skončili Oranžoví se Světluškou, Mini, Romčou a Vojtíškem. Vyhráli však všichni. Jednak si zahráli dobrou městskou hru, dozvěděli se něco z historie svého města (třeba, kde bydlelo mnoho generací městských katů, proč se ulici Panská říká právě tak, od čeho má Ztracená ulice svoje jméno , že Wabi je nejen „Daněk“, coby autor Rosy na kolejích, ale také půvabná čajovna v Šemberově ulici…V které uličce se můžete potkat dokonce s krokodýlem, kde je dům se znamením „červeného kohouta“ – stříbrný rýč jsme bohužel objevili až po hře… nebo proč Na hradě je Na hradě, když tam žádný hrad není… Nebo taky: kolik stojí kilo jitrnic v masně na náměstí (pokud ovšem tento údaj nehledáte až po zavírací době krámu – to totiž už je cedule schovaná uvnitř…)
Hlavně však všichni účastníci sobotní hry porazili Karbana v sobě – přemohli se a vylezli z pod teplých peřinek, od maminčiných buchet a „skvělého nic „ v televizórku, přemohli lenost a lákadlo „nicnedělání“ a to je ta největší výhra pro každého z nich. Mnohem větší než pamětníček, hrací lístky nebo puzzlíky, které při rozloučení dostali. A Bigoněk je na ně právem pyšný!
Fotky z akce: Kmenovka Karban
