Tajemná Olomouc

< ZpětOd:  | 3.11.2013 19:46

Neděle 3. listopadu ... zamračeno, ale docela teplo na toto podzimní období ... scházíme se na Tržnici ... dnes je Kmenovka ve městě.

Nováček Veverka přivádí nováčka Adama! Super, zase je nás o jednoho víc. Jsem moc ráda, že se objevují i Kiváci - Hogan, Tarzan, Esmi. Už se mi stýskalo. Potleskem vítáme Drozda, který k nám míří pohodovým vycházkovým krokem, byť je už pět minut "po"... Nemáme program na dnešní Kmenovku a tak nás Bigoněk vede do parku, tam prý něco vymyslíme. Nápadů je hodně, ale nejvíc se chytáme na ten Katóby. Ráno byla v knihovně a v regále mezi starými knihami objevila nějaký starší zveršovaný text s fotografiemi. Na první pohled je to výzva ke čtení "mezi řádky", prostě ten text je nějaký zvláštní... Žebýýý šifra? Luciper si trošku rýpne do owačirů, to oni prý mají moc rádi. Nevím, kde je pravda. Owačirové dělají jakože tu vůbec nejsou...

Vymýšlíme taktiku, rozdělujeme se na skupinky a vyrážíme do historického centra města. Ty fotky jsou právě odtud...

Finta dnešní hry byla skutečně skryta v onom zveršovaném textu. 27 fotografií nás vedlo do různých uliček starého města a my hledali konkrétní dům právě podle té fotky. Pořadí fotek rovná se pořadí řádků onoho textu. Zjistili jsme číslo domu, který nám ukazovala fotka, toto číslo zase určovalo písmeno v daném řádku. Jak jednoduché. Těžko říct co dělalo největší problém - znali bojovníci dobře uličky města? Nebo jim spíš dělalo problém najít podle fotky ten určitý dům? Možná bylo těžké počítání písmen? A když místo písmena hrála svoji důležitou roli tečka za větou, to je pak oříšek. Viď, Čokane?

Městem se pohybovala také naše čtveřice Kiváků. Dávali pozor na bezpečný pohyb našich dětí, ale hlavně byli ochotni poradit v nouzi nejvyšší, samozřejmě za splnění nějakého úkolu...  "Čtení mezi řádky" přineslo heslo: vyhlídková věž vedle Sv. Mořice. Jenže co s ní? Čokanova skupina vběhla dovnitř. A udělala dobře. Tam už se jich ujal Tarzan a doprovodil je až na její vrchol. Nejenže byl odtud nádherný rozhled po celém našem městě, ale podle textu se dalo také najít to !důležité místo! - jediná hnědá kopule na obzoru se  spoustou soch - poznat co to je a rychlý přesun k ní... Jenže právě ten přesun byl komplikován Pahovci, kteří dorazili do blízkosti věže a rozhodli se právě zde luštit. Jak naschvál. Ještěže jsou tu mobily. Dole hlídkující Hogan vysílá Tarzanovi a ten rychle zastavuje rozjeté Čokanovce. Nemohou přece Pahovi napovědět kam dál...Je to dramatické...Nakonec Paha mizí, Čokanovci vyrážejí a velice chytře míří rovnou k maketě historického jádra na náměstí. Rychle se zorientovat, zjistit kde je ona kaple ve skutečnosti a fofrem k ní. A už  k věži dobíhá Pavouk se svou skupinou. Stojí u věže, váhají, nevědí jak dál. Hogan s Tarzanem nesmí napovědět, mohou se ujmout našich bojovníků až v momentě vstupu do vrátek věže... To jsou fakt nervy. Pavoukovci neví, nejsou tak hrr jak Čokanovci a tak odbíhají, kdo ví kam... Drozdovci přibíhají těsně před závěrem hry k radnici, shánějí Hogana nebo Tarzana, potřebují rychle poradit, splní jakýkoliv úkol, jen je najít, čas běží, za chvíli je konec....Objevuje se Luciper, nenápadně jim nadbíhá (Hogana a Tarzana už máme přece ve věži). Za chvíli se i Drozd řítí směrem k vyhlídce. Tak jak to dopadne, kdo bude první?  A Čokanovci už vítězně vycházejí z Mahlerovy uličky, v ruce mají svitky, které v ní objevili a vědí, že vyhráli.

Tak nevím co je napínavější - hru hrát nebo její průběh pozorovat? Napínavé je ovšem také ji chystat. To se stane v případě, že oprášíte hru, kterou jsme hráli kdysi strašně dávno. Je tu onen zveršovaný text, ten se dá použít. Ovšem vy najednou zjistíte, že kopule Sarkandovy kaple někdo ze zelené přebarvil na hnědou. Nebo zjistíte na internetu, že vyhlídková věž je otevřená jen do koce října (což není pravda), takže trnete, aby Vám ji ráno před hrou fakt nezavřeli. Vyšplhat několikrát 280 schodů věže také není žádný med, o tom může své vyprávět Hogan s Tarzanem. Nebo: ... až ucítíš hořkou vůni břečťanu, u ní rostlina dveře objímá, tu někde v zídce staré najdeš, co jsem tu uschoval... a on Vám někdo ten břečťan s nadcházejícím podzimem právě uřezal... Ale zvládli jsme to.

Byla to dobrá hra, napínavá pro účastníky i organizátory. Sešlo se nás hodně a to je moc fajn. Nezastavil nás ani déšť. Nevzdali jsme to, ani když to pro nás vypadalo beznadějně... Prostě super. Vyhráli jsme všichni!

                                           (c) Oliška