V kalendáři stálo 12.11.2011, svátek Benedikt, a my jsme se vydali na výpravu...

I když byly původní plány úplně (ale úplně) jiné, stala se naším cílem Soví listina v ***** poblíž *****. Cesta je to docela dlouhá a hlavně málo frekventovaná, ale stojí to za to, protože je tam opravdu krásně. Jen ta zima! Naštěstí jsme měli všichni obrovské zásoby teplého čaje (až na Orla, který si všechno během první hodiny vypil a Hryzala, který zvolil chlazenou minerálku - ale jak se říká, každý svého štěstí strůjcem). 

Když jsme dorazili na místo, chtěli jsme si aspoň na chvilku odpočinout, neboť jsme museli vyšlapat fakt velikánský kopec. Museli jsme si ale posedat na šátky a přebytečné mikiny, neboť skoro nikdo z nás neměl pláštěnku. Taková ostuda!

Až jsme byli řádně odpočatí, dali jsme se do her. Dyda s Katóbou si na nás vymyslely samé běhačky, prý aby nám nebyla zima, takže jsme po chvilce byli úplně mrtví. Aby toho nebylo málo, přinutily nás vyšplhat další obrovitánský kopec k listině. Tu jsme našlli v pořádku na jejím obvyklém místě, tak jsme ji jen oprášili, vyškrtali a doplnili a hurá skluzem z kopce dolů! Jenom Dyda naše nadšení nějak nesdílela. Dokonce jsme si mysleli, že si pro ni budeme muset vyšplhat zpátky nahoru, ale nakonec to zvládla.

Po dalších několika hrách jsme se vydali směrem k nádraží (i s lékárničkou!) a odfrčeli vláčkem zpět k domovu.