... Tak už máme vybaleno, maminky vypraly, my vše poskládali do komínků, uložili do šuplíků a teď už jen vzpomínáme a teskníme - v poloze ležmo, s mobilem v ruce... Nebo je to jinak? Užíváte si dalších prázdninových aktivit, dovádíte, posilujete fyzičku nebo hlavičku, šplháte po horách a lesích...? No, každý to má asi trochu jinak. Přesto věříme, že opravdu vzpomínáte na těch pár společných dnů, které jsme spolu v Laškově prožili coby indiánský kmen Tébiů, prohřátí sluníčkem, spoustou zážitků, s partou prima kamarádů stejné krevní skupiny...
My tedy vzpomínáme...
... Několik let byl domov Tébiů opuštěn. Na jeho území tábořili různé bělošské skupiny, ale už loni se sem tento indiánský kmen vrátil a letos opět. Pravda, dorazili sem bledé tváře z oddílu Tuláci, ale kouzlo Velkého Kawy během první noci zafungovalo a byli tu - stateční, odvážní, vytrvalí bojovníci - indiáni kmene Tébio... Než však toto kouzlo zapůsobilo, prožili Tuláci velkou slávu u prvního letošního táborového ohně - nováček Bobr složil tulácký slib...
A jak na tyto dny vzpomíná Brouček?
... Stejně jako minulý rok i letos jsme přijeli do našeho tábořiště, aby se z nás na týden stali Tébiové. Ihned po příjezdu jsme se proto začali připravovat na noc převtělení a ten večer usínali a doufali v to, že se probudíme jako indiáni...
Naše přání se naplnila a my se tak těšili na týden poklidného lovení bizonů a učení se novým indiánským dovednostem. Tyto naše představy se však rozplynuly brzy. K poradní skále totiž přichází za zvuku bubnů neznámý muž. Je vyzván ke slovu a my tak zjišťujeme, že nám přináší pozvání na Velký sněm, který se bude po několika letech opět konat. Ostatní indiánské kmeny z našeho okolí se radují, že jsme zase zpátky mezi nimi a tak vyslali posla, aby přivedl na sněm zástupce našeho kmene. Ale sněmu se může zúčastnit pouze jeden jediný bojovník. Bojovník, který je moudrý, čestný, odvážný, silný…zkrátka jedinec, který je hoden nést titul Tanka Akičita a který bude nejlépe reprezentovat celý náš kmen.
Protože musíme a chceme někoho z nás na tento sněm vyslat, po dobu celého týdne hledáme toho nej... z nás. A to prostřednictvím nejrůznějších úkolů a výzev, které dokazují potřebné dovednosti a um. Každý z nás chce této pocty dosáhnout, proto své úspěchy z jednotlivých zkoušek si pomocí barev značíme na své štíty. Za týmové výzvy dostáváme ozdoby, které zdobí oštěp náčelníka. Ten si pak nejudatnější z nás vezme s sebou na Velký sněm a ukáže tak nejen své vlastní dovednosti prostřednictvím štítu, ale i schopnosti jednotlivých rodů a tím i celého kmene...
Poslední noci se tak námi zvolený Tanka Akičita (Flin) vydal černou nocí na místo Velkého sněmu za doprovodu svých nejbližších přátel. To co ze sněmu přinesli bylo překvapivé a sladké, stejně jako dny strávené v naší owance Tébiů... (Brouček)
Co mohu k tomu dodat já? Zkoušky byly hodně těžké, náročné, napínavé. Někdy je bojovníci absolvovali s vypětím posledních sil, ale byli vytrvalí a stateční - úžasní! A to kromě toho museli taky pracovat - pomáhat v kuchyni, řezat dřevo, připravovat ohně a spoustu dalších činností pro blaho celého kmene... A také trénovali lukostřelbu, lasování, "vzduchostřelbu", střídali se v nočních hlídkách - a všechno zvládli!
Nu a pak přišel poslední večer u táborového ohně a s ním skončilo i to krásné indiánské kouzlo a zase tu na svých lavkách seděli Tuláci. Ale i tyto chvíle byly slavnostní - nejen velká pochvala od vedoucího oddílu (a ten chválí málo), ale také předání odznaků odborností, jejichž plnění na táboře ukončili - Mrak (odborka Střelec), Hasoň (3. tábornický supeň) a Bigoněk (odborka Ohnivce) a také udělení Březových lístků - Lukymu, Smíškovi a Chlebíkovi - zelený, Breptovi, Hasoňovi a Šotánce světle modrý, Mrakovi tmavě modrý, Broučkovi a Zikovi žlutý a Pahovi karmínový...
Bylo to krátké, ale krásné...
Oliška