Tak jsme zas po nějaké době prošli bránou turistické základny v Cakově, samozřejmě s veselou... Pravda, byla nás jen půlka proti dřívějším výpravám - což je zase naopak trochu smutné. Ale sešla se suprová parta nadšenců, takže smutek hážem za hlavu...

Do Cakova jezdí náš oddíl už 40 let! Jsme tu už prostě doma. Pravda, ty začátky si pamatuje už jen Bigoněk, já a Luciper, která tu byla poprvé jako prvňák. A dnes je spolu s dcerou hlavním programátorem. A že děvčata umí! Nebyl čas na nudu. Naopak. Střídaly se prověrky našich znalostí a dovedností s bojovkami a divočením na hřišti i v lese ... tak jsme třeba stavěli stan (a bojovali přitom s větrem, který zase bojoval s námi), zdolávali lanovou lávku, potili se při pochodové ose, ještě víc jsme se potili v bitvě o pyramidy a podobných bojovkách nebo třeba při záludné hře v budově se spoustou zákeřných úkolů, či při poznávání rostlinek všeho druhu. Někteří z nás dokonce zjistili, že v Cakově neroste jediný dub a to prohledali všechny zelené části této obce...(Brouček, Paha, Koumák) Čas byl i na "Plnění", protože za námi aspoň na chvíli přijeli Linda s Katóbou a rozšířili tak partu našich odborkářů a měl nás tedy kdo prověřovat... Také jsme si vyráběli hudební nástroje, zazpívali u kytary nebo vyráběli "duchy" (či co to bylo) a prověřovali jejich zdatnost (přežití jejich srdíček-vajíček) při letu shora dolů.

Prostě byla legrace, ale i napětí a hlavně obrovské nadšení všech - malých i velkých. A samozřejmě nechyběla ani pověstná "třešnička na dortu" - slavnostní "Kmenovka", kdy nováček Luky složil tulácký slib.

A po vzoru našich předků (bývalých Tuláků) jsme se na cestu domů vydali nikoliv jako mastňáci objednaným autobusem, ale jako správní Tuláci - pěšky - a zvládli to všichni, i ti nejmenší!!!

Pravda, z Náměště jsme už putovali vláčkem ...

Oliška