KMENOVKA-NEDVĚDKA 28. 05. 2011
Celý týden sedíme zavření ve škole nebo v práci a přes okno pozorujeme, jak je venku krásně a jak svítí sluníčko. Nejraději bychom vyběhli ven a užívali si krásného počasí, ale to nejde-jaká škoda. Naštěstí se blíží víkend a v sobotu vyrážíme na Kmenovku do našeho tuláckého ráje-Laškova. Odpočítáváme dny a konečně je tu víkend, ale jaké smutné probuzení. Vykoukneme z okna, venku lije jako z konve, takže sluníčka si opět neužijeme.
Á, Bigoněk se už taky probudil, slyším pípat telefon a čtu, že se sejdeme v 10 hodin u Zenitu a zařádíme si aspoň v tělocvičně na Nedvědce. Ještěže máme toho Šišu a můžeme se sejít i když počasí stojí proti nám.
K mému překvapení se nás sešlo poměrně dost, tak mám radost, že to s námi není zas tak špatné, když se dokážeme odtrhnout i v takové slotě od pohodlíčka a teplíčka svých domovů.
Rozehříváme se vybíjenou všichni proti všem, a pak už se rozdělujeme do čtyř sportovních týmů. Nejdříve se snažíme naházet co nejvíc košů, ale zjišťujeme, že basketbalisté z nás rozhodně nebudou. Nic naplat, zkusíme jinou disciplínu zvanou „Kutululů“, to bychom snad mohli zvládnout. No, posílání míče po zemi by nám vcelku šlo, ale máme trošku problém pochopit, že po odeslání míče svému spoluhráči můžu vyběhnout až v okamžiku, kdy on ten míč chytí a tak pobíháme a poskakujeme jak tajtrlíci, až to Bigoněk nevydrží a vymyslí jiný souboj. Zvolí taktiku-čím míň pohybu, tím líp a tak se všichni rozmístí v jedné půlce tělocvičny tak, aby závodní tým, který bude posílat míče na branku, měl tento úkol co nejtěžší. Ovšem i při této zdánlivě nenáročné disciplíně zjišťujeme, že míření na cíl nebude naší nejsilnější stránkou a tak to vypadá spíš jako bychom hráli kuželky.
Následující přehazovaná zase připomíná soutěž o to kdo se víckrát rozpleskne na zemi a při závěrečné házené si musí všichni nad patnáct let schovat jednu ruku do kapsy, protože se jim obě ruce při hře tak motaly do sebe, že byli sami sobě nebezpeční.
No, a už je tu konec, sportovci z nás sice nebudou, ale to nevadí, my jsme přece Tuláci a nemusíme se hned cpát na olympiádu.
A já si říkám, když se tak rozhlížím kolem a vidím všechny ty červeně rozpálené obličeje, že to jsou ti správní rudoši, kteří se už brzy sejdou u poradního ohně na Laškově. Takže se máme zase na co těšit a můžeme začít odpočítávat dny v kalendáři.
zapsala Luciper
(ta, co musela vsedě trpět na lavičce)
