Expedice Etiopie

Někteří z nás byli vybráni do tajné expedice, jejíž úkolem bylo najít hrobku faraóna Mamose VIII a zachránit ji před vykradači památek…

Tajná proto, že došlo k záhadnému úmrtí archeologa, který již dříve po hrobce pátral… Nejprve v našem tisku proběhla zpráva, že tento archeolog má „hrobku na dosah ruky“ a brzy na to se veřejnost dozvěděla o jeho záhadném úmrtí a posledním svitku, který by měl vést k nalezení hrobky. Jak jinak, než že si to vše policie dala do souvislosti. Jasné je jedno, někdo chtěl předběhnout profesionální odborníky a odepřít lidstvu nález historického pokladu, samozřejmě pro svou vlastní potřebu.

Takže jsme byli vybráni my / známí po celém kraji svou nebojácností, statečností, my -  akceschopní dobrodruhové/, a to  tajně a narychlo:  přišel dopis, letenka a hned  jsme frčeli přímo do Etiopie… /Letadlo bylo maskované, vypadalo úplně jinak než to, kterým běžně „létáme“ na Cakov, takové větší auto a menší autobus, ale  vlezli jsme tam skoro všichni…

V Etiopii jsme byli za chvilku, tam  nás čekali spřátelení domorodci, kterým šlo o totéž: zachránit hrobku před darebáky. Hned jsme se s domorodci zkamarádili, pohledné Etiopanky nás uvítaly písněmi bubnů a svým národním tancem /pravda, očekávali jsme spíše nějakou hostinu z místních specialit. Naštěstí jsme měli svoji vlastní večeři/.  A sotva jsme se zabydleli, šlo se „na věc“. Nebyl čas otálet. Domorodkyně Svěbubu a Šabubu nám předaly jediné dochovalé svitky psané starou etiopštinou, které samy nerozumněly a tak vše zůstalo na nás. Luštit a luštit, najít cestu, objevit hrobku, zachránit poklad, předat ho etiopskému muzeu a pokud možno pomoci pochytat „Vykradače“ a buď je předat spravedlnosti nebo je polepšit sami… A stihnout to do neděle!

Samozřejmě, nebylo to vůbec snadné. My, „Archeologové“, jsme neustále naráželi v terénu na nás - „Vykradače“ a dost tvrdě jsme spolu bojovali. Kdo vyhrál, získal indicie nutné k vyluštění svitku a vyluštěný svitek – to je vítězství v naší pátrací akci. Archeology vedla Dýda. Vykradače Majkl. A tak jsme se nechtě v úspěších docela pravidelně střídali. Také jsme narazili na kmen Almaharů, což znamenalo rovněž boj. Pro nás samozřejmě vítězný. K vyluštění svitku jsme se dostali až v sobotu večer, směr byl jasný – řeka Nil a diamantová cesta /odrazky/, která nás tmou vedla až přímo k hrobce. Vykradači byli rychlejší. Naštěstí nalezenou hrobku  přenesli celou do etiopské vesnice, takže i my ostatní jsme mohli vidět její poklady a hlavně – Vykradači byli nuceni se o ně s námi rozdělit. Aby bylo vidět, že se fakt chtějí polepšit. Vzhledem k tomu, že poklady byly skoro všechny jedlé, muzeum nedostalo nic.  Jen pár bankovek, aby nepřišlo zkrátka. /Zvláštní, že faraonové měli už tenkrát papírové bankovky. Nejspíš celá hrobka byla podvrh šibalských Etiopanek…Kdo ví proč nás nalákaly do své země!?/

Bylo hodně her v klubovně i v terénu, protože počasí nám opravdu vyšlo. Čas byl i na Plnění, hlavním tématem byla zdravověda pod odborným vedením MUDr. Lindy. A hlavně !!! Kmenový sněm přijal do našeho oddílu dalšího nováčka. Maka v neděli složila slib. K tomu ještě narozky Dýdy a Majkla, odborka Zdravotníka pro Dýdu, a zdárné splnění praktické zkoušky odborky Kuchaře u Tarzana a Hogana, konečně vyhlášení vítězů měsíčních bodování od prosince „do včil“  – no, radostí a slávy kopec! Ani naši nejstarší kamarádi se nenudili. Dokázali tři dny /v každé volné chvilce/ hrát jednu a tutéž hru – tzv. Nehýbej se, vidím tě! Ale o tom až příště.

Fotky z akce: Cakov Etiopie