(Tak letos to byl opravdu fofr, sotva to začalo - už to končilo...)
Byly problémy a tak jsme místo tábora vyrazili do našeho království v Laškově jen týden stanovat. Musím zdůraznit, že tato akce se podařila jen díky několika obětavcům z řad Kiváků a rodu Sov, kteří přijeli tábořiště zbavit křovisek, velké trávy a kopřiv a docela si mákli. A za týden pak zase přijeli budovat, opravovat, stavět a zvelebovat - těsně před stanováním celého oddílu, takže mrňata ze Soviček už měla vše připraveno. Díky, kamarádi!!! Bez vás by to nešlo!
Už když jsme se všichni sešli, nějak se nám to tábořiště nezdálo. Uprostřed stála loď. Loď v Laškově! Co tu dělá, trochu divné, ne? Nejodvážnější z nás, kupodivu Déčko a Rába, se rozhodli ji po dlouhém zvažování přece jen prozkoumat. Přemlouvali jsme je ať to nedělají, jeden nikdy neví, ale nedali si říct. Sotva zmizeli v podpalubí, ozvala se hudba, oni pořád nikde, takže jsme si fakt začali dělat starosti... a pak najednou se zjevili ... a byli z nich piráti! Nejenom oblečení, ale i ten zjev, šla z nich úplně hrůza! Samozřejmě to všechny nadchlo a nebylo človíčka, který by do té loďky taky nevlezl - takže nakonec tu bylo pirátů plno, vlastně všichni... (a všichni vypadali hrozně děsivě).
Loď byla nejen kouzelná, ale také jsme v ní našli zprávu od nějakého kapitána Jacka (nejspíš taky piráta). V ní stálo, že okolní ostrovy jsou plné pokladů, které na ně před námi (a nám podobnými) schoval. Samozřejmě zdůraznil, že okolní moře je plné nástrah, takže si na nějaký poklad nemusíme dělat plané naděje. Vydali jsme se tohohle záhadného kapitána hledat, že ho třeba přesvědčíme nebo nějak lehce donutíme přidat se k nám, ale místo něho jsme našli jen mapu moře a ostrovů a bylo nám jasné co nás čeká... Život pirátů není žádná legrace - neustálý boj, samé překážky, sem tam nějaké radosti, samé nebezpečí, nervy, sem tam vítězství, ale i prohry, prostě několik dnů plných dramat a moře vody...
(A to poslední se nám splnilo hned první den, vody bylo opravdu víc než hodně, z vody bylo brzy bláto, místo sandálů frčely gumáky, místo plavek pláštěny - ale nás to nezlomilo, takže duch deště to nakonec přece jen vzdal a na druhou půlku pobytu nám poslal sluníčko, ale ta voda nás pronásledovala do posledních chvil - viz. závěrečná hra "Vory").
Hrála se spousta her a bylo něco zlata, stříbra, perel i mincí, čili rodové poklady. Pokud to jen trochu šlo, prchali jsme do lesa, i když náš "lesní hrací prostor" je zničen těžbou dřeva. Hrálo se i v táboře a když moc pršelo, tak jsme se naskládali do našeho nového týpka, kde se také dalo ledasco podniknout, zazpívat s kytarami naše oddílové hity a tak... Klasická služebka nebyla. Kuchyň obětavě obstaral Bigoněk se Šišou, ale občas jsme museli pomoci naškrábat brambory nebo nanosit dřevo z lesa. Jednu večeři kuchyň stávkovala a my jsme si ji museli zajistit úplně sami - po rodech - nanosit dřevo, vybudovat ohniště, závěsy a uvařit hluchý guláš. Byla to dřina, ale moc nám to chutnalo. A v noci jsme se s Bařou podělili o noční hlídky - i strašní piráti musí být pořád v pohotovosti a připraveni k boji. Stihli jsme i povinný výcvik - střelbu z gumypušek, vzduchovek i lukostřelbu. To prostě k pirátskému životu patří. Plížili jsme se, maskovali, bojovali o svá území, vyrobili jsme si dokonce sádrové masky, abychom budili ještě větší hrůzu a patřičně vyděsili případné nepřátele, kteří by nás třeba chtěli obrat o naše poklady, prostě na tu krátkou dobu jsme toho zvládli fakt hodně ...
Naším velkým závěrečným úkolem bylo postavit vor, kterým přeplujeme moře (na tu naši loďku bychom všichni nevlezli). Na voru jsme museli rozdělat oheň a plout daleko předaleko tak, aby nám oheň nevyhasl, protože měl přepálit tlusté lodní lano (provázek), díky čemuž jsme mohli získat zprávu se šifrou, která obsahovala popis různých míst, kde se dalo zlato vyměnit za domorodé mince a za ty pak nakoupit spoustu zajímavých i nezajímavých věcí v pirátském obchůdku "U dvou Mařenek". Úkol se zdál být velice jednoduchý, ale nebylo tomu tak. Pro rody to bylo děsně náročné, hlavně pak pro vůdce jednotlivých rodů - opravdová zkouška nejen šikovnosti, ale i nervů, vytrvalosti, chytrosti, bojovnosti, sebeovládání a já nevím čeho ještě... (Inu, máme se stále co učit).
A pak už jen Závěrečný oheň, vyhodnocení, poslední písničky a loučení...
Zvítězili KRAKENI s Broučkem a Petou, druzí byli RUMÍCI se Zikem a Kitty, třetí KRVAVÁ PERLA s Gerkem a Sirkou, čtvrtí MORGANI s Déčkem a Rábou.
Bylo to príma a věřím, že zbytek prázdnin pro Vás také - i když jak prázdniny, tak i to naše táboření bylo děsně, děsně krátké...
Takže milí moji kamarádi, konec pohody a lenošení - my, MY KIVÁCI, jsme už na Vás nachystaní:
BOJTE SE, TŘESTE SE, VYROSTLI JSME V PRALESE!!!
tak brzy na viděnou
Vaše Oliška
