Tradice je tradice... a tak na přelomu listopadu a prosince "tradičně" vyrážíme do Cakova na "Mikulášský rej"...

Tentokrát nás ale čeká překvapení. Žádní čertíci, pekelníci a podobní tvorové, ale pračlověk Peha! To jsme teda koukali. A jak se to přihodilo? 

(Nejspíš tak, že organizátoři programu Koumák a Cipísek neměli kontakt na cakovské peklo)

Cipísek vypráví:

... v Cakově je malá skála u lomu. Je to přesně na konci vesnice směrem na Vilémov. Tedy - kdysi tu býval lom, ale teď už je to jen zarostlé, lidmi zapomenuté místo. Jenže co se nestalo? Do skály udeřil blesk a kus se jí odloupl a tím uvolnil vchod do jeskyně. Tato jeskyně vedla do dávno zapomenutého pravěkého světa. Chvíli se nic nedělo, ale pak odtud vylezl ven pračlověk Peha. Koukal okolo sebe celý vyjevený, kde to jenom je a rozhodl se jít na průzkum. Když se vzdálil od jeskyně a rozhlížel se okolo, uslyšel najednou ohromnou ránu. Zřítil se kus skály a zasypal vchod do jeho jeskyně, do pravěkého světa, do jeho domova... Chudák Peha běhal zmatený po okolí, pár dní se chovával v lese, až jsem ho objevil já s Koumákem a přivedli jsme ho mezi nás. 

Peha, který opravdu vypadal dost vyděšeně (a taky zanedbaně, holt pračlověk) na nás spustil ajfbajasbvjakasbvjkaka atd. No, znělo to spíš jako huhahu. Naštěstí sečtělý Koumák tomu rozuměl a přeložil nám jeho huhlání - Peha nechce zůstat v tom našem divném světě, shání pomoc, aby se dostal zase zpět domů Za naši pomoc slíbil, že prozradí nějaké zajímavosti z toho jeho pravěkého světa, které v knihách dějepisu nenajdeme.

A tak jsme se (my - zvídaví Tuláci s dobrým srdcem), rozhodli, že mu pomůžeme. Získáme nástroj pro odstranění blokády do jeskyně a budeme trénovat, abychom se vyznali ve světě za ní. Rozdělili jsme se do čtyřech týmů - Flinstounovi, Neandrtálci, Kotletky a Kameňáci a vyrobili si suprové pravěké sekery... A pak už nás čekal víkend plný her v klubovně, na hřišti i v lese. Tak třeba "Krepáková" (chytání různě zahřívajících plamínků), "Cizinec" (pozorování Hogana a jeho činností spojené s plížením a maskováním, "Hod klackem" (tréning sluchu po tmě), stavěli jsme špagetové mosty, vytvářeli jsme nástěnné malby a spousta dalších her. Také byl čas na ručnění - přáníčka (žehličkou), tvoření z  moduritu a  malování barvami na sklo...

Nu a ten Mikuláš s celou svou družinou také přece jen nakonec přišel, měl    s sebou nádherné anděly a roztomilé čertíky a také knihu hříchů (ale moc jich v ní nebylo). Zazpívali jsme mu "Pec nám spadla" (nic chytřejšího nás v tu chvíli nenapadlo) a dostali jsme od něj perníčky. V neděli jsme hlavně trénovali na Uzlařskou regatu, která nás čeká v lednu a proběhl Kmenový sněm.Zažili jsme tedy toho dost. Super bylo, že se za námi aspoň na chvíli přijeli podívat i někteří velcí Kiváci a ještě suprovější, že s námi vyrazilo i hodně nováčků. Vlastně nejeli jen ti, kteří před víkendovkou onemocněli.

Pehovi jsme nakonec pomohli vrátit se do jeho světa, vyhodnotili jsme výsledky soutěží (umístění tak, jak jsem vypsala rody za sebou výše) a také soutěž "Miss Cancák". Tento titul za rok 2019 patří Broučkovi, Sirkovi, Klankovi a z nováčků  Lexe, Hasoňovi a Štěpánce.

Shrnuto a podtrženo - super víkendovka!

 ( autor Cipísek, Koumák - volně přepracovala Oliška)