Samozřejmě Stínadly naše Tulácké cesty neskončily. Od dubna do prázdnin ještě bylo strááášně moc daleko a tak zatímco Kiváci už pilně připravovali tábor, rody naplno schůzkovali a také jsme vyrazili ještě na tři výpravy. Předně jsme museli zahájit sezónu na našem tábořišti tradičním "Otvíráním BOUDY" - odemknout ji, vyvětrat, všechno zkontrolovat, vypustit myšky, opravit škody po zimním období a taky prověřit naše tábornické znalosti a dovednosti (získané u stolků v klubovně ) přímo v terénu. Den dětí jsme také oslavili tady, ale Závěrečná už nám na Laškově nevyšla, stejně jako dvakrát plánované stanování starších Sov, které je mělo připravit na náročný život indiánů a hlavně šéfování táborových rodů. Počasí bylo letos holt volajaké čudné, takže stanování nakonec opravdu nebylo a na Závěrečnou jsme se vydali do Slavonínského lesa s jistotou rychlé ústupové cesty k MHD, kdyby náhodou bouřilo... Ale byla to vydařená akce a užili jsme si ji. Samozřejmě, že  jsme vyhodnotili uplynulý školní rok, co se podařilo, co zas ne, co jsme se naučili a co nám moc nešlo a tak...  Vítězem bodování v Sovičkách se stala Borůvka, vítězem bodování v Sovách Zik. A zde se potvrdilo jak důležitá je docházka - základ celého bodování... A pak už opravdu přišly vytoužené prázdniny, horké dny střídaly lijáky, kroupy, bouřky... A ty přinesly i zkázu našemu tábořišti. Téměř suchá Šumice se vylila z břehů a náš tulácký ráj byl pod vodou. Za celá léta našeho táboření v Laškově jsme tohle v takové síle nezažili. Zatímco první přívalák vodu zastavil těsně u Boudy, druhá smršť s kroupami už pronikla i do ní a náš tábor byl ohrožen. Ale Kiváci to nevzdali a díky jejich obětavosti jsme přece jen letos mohli tábořit.

Děkujeme kamarádi.