Vydry - Pohořany

12.3.2011

V sobotu se nádherně vyčasilo a tak jsme se s chutí vydali na Pohořany. Jelikož takové slunečné počasí nikdo neočekával, všichni byli nabalení jak na severní pól. hned v autobuse začali všichni kňourat, že je vedro a hromadně se vyslékali. Do toho s námi cestoval pes, který zrovna nevoňěl, a když se Marťovi C. začlo dělat zle, radši jsme vystoupili o zastávku dříve. 

Samozřejmě nám po cestě pořádně vyhládlo a tak jsme si hned u zastávky rozbalili svačinky a pořádně se nacpali. Když jsme na mapě pomocí buzoly a vědomostí zjistili kde vlastně jsme a kam chceme jít, nabrali jsme správný směr a vyrazili. Když jsme vycházeli z Pohořan směrem do lesa, přidal se k nám místní pouliční pes /tipnul bych to na jezevčíka/. Naštěstí na můj výhružný hlas reagoval tak jak měl a brzo nás zase opustil :D. 

V lese nás čekalo první překvapení. Cesta vedla s kopce a kupodivu byla zamrzlá. Z bezpečnostních důvodů šli Martinové, Romes, Mini a Vojta po kraji, kde byla tráva a pole, ale mě s Hoganem to nedalo, tak jsme to prostě sjeli až dolů. Pak ovšem skončila turistická cesta a my se museli rozhodnout, kterou cestou se vlastně vydáme. Naštěstí jsme se trefili a po pár metrech cestou lesem jsme natrefili na závoru. S heslem "Přelez, přeskoč, ale nepodlez" jsme ji snad všichni zdolali. Že před námi byla další zamrzlá cesta jsme si už všimli a tak jsme našlapovali opatrně. Můj instinkt a rychlé nohy nás dovedli až do cíle naší cesty a tím byl břidlicový lom. 

Klukům i Mini se tam očividně líbilo, protože hned začali lítat jak smyslů zbavení. Chvíli jsme si odpočinuli a pak jsme se s Hoganem vydali obhlédnout terén. Dyda zatím zabavila zbylou část družinky "Ruskou schovkou", která se velice osvědčila a nikdo nechtěl celý den hrát nic jiného. Při obhlídce terénu jsme narazili na zamrzlé "jezírko" v lomu. Naštěstí byl led silný a tak jsme jej mohli přejít. Sesunuté břidlice vypadaly jako ideální chodníček nahoru na skálu, ovšem už po prvních krocích, kdy nám kameny ujížděly a my si naryli nos, jsme zjistili, že jsme cestu podcenili. Nicméně jsme se nevzdávali a vyšplhali jsme co nejvýš. Musím říct, že byl pěkný výhled a při představě, že po cestě nahoru nám všechny kameny odjely dolů, se mi vůbec zpátky nechtělo. Ale co naplat. Dolů jsme museli. Jelikož nahoru jsem lezl první já, dolů musel první Hogan. Když už stál 15 minut na jednom místě a rozhodoval se kam by bylo nejlepší položit nohu aby nespadnul dolů, trochu jsem znervózněl :D. Nakonec jsme to ve zdraví přežili a šťastně se shledali se zbytkem družinky. 

Ruskou schovku jsme ukončili, i když nás Marťa B. málem ukamenoval, ale jako alternativu jsme nabídli ringo. Bohužel i omladina z rodu Vyder brzy zjistila, že se po zamrzlém jezírku dá chodit a vesele tam posílali ringo kroužky. Samožřejmě opět z bezpečnostních důvodů jsme pro ně chodil jenom já. Led byl na okraji zmrzlý, moc nekřupal. Ovšem uprostřed byl led na povrchu roztátý a na vrstvě vody to slušně klouzalo. Ani opěrný klacek to nevydržel a zlomil se. Když už jsem šel asi podvacáté pro ringo, které vůbec nebyla hlavní hra, nýbrž dívat se jak Tarzan tančí na ledě aby nespadl, dostali jsme s Hoganem pekelný nápad. Všem se to samozřejmě líbilo a tak jsme svázali všechny uzlovačky za sebe tak, aby vznikl provaz až na druhou stranu jezera. Já jsem stál na jednom konci provazu na ledě a zbytek družinky mě táhnul po jezeře :D jak to dopadlo budete/můžete vidět na videu. 

Čas se krátil a tak byl nejvyšší čas vyrazit na autobus. Vydry mají ve zvyku na zpáteční spoje dobíhat a tak jsme dnes chtěli udělat změnu. To se nám povedlo až natolik, že jsme na zastávce stihli zahrát slepou bábu a já nevím co ještě všechno. Autobus z Pohořan nejel do Olomouce a tak jsme museli přestoupit v Dolanech. To jsme zvládli na výbornou a tak jsme do Olomouce dojeli přesně podle plánu. 

Můj názor na výpravu je jasný... Já jsem si ji užil a podle toho jak se tvářili ostatní si myslím, že na tom nebyli jinak... 

Fotky z akce - Vydří rodovka - Pohořany

(c)Tarzan